Motokros se jezdí na nerovném povrchu

Ten pravý motokros, co pamatujou ještě dědové našich dědů, ten motokros, který se naštěstí jezdí i dnes, není na rovných, plochých tratích. Skutečný motokros je o členitém terénu, na kterém se musejí jezdci porvat s dírami, hrboly a taky tzv. kolejemi.

Kde na trati uvidíš motokrosové koleje

Rovinky, odrazy na skoky, dopady po skoku a zatáčky – všude tady můžeš vidět koleje – hluboké stopy v trati. Čím více jezdců projede stejným místem, tím hlubší a výraznější koleje jsou.

I přestože má motokrosová trať šířku několik metrů, většina jezdců si vybírá stejnou stopu, kterou projíždí, a tak vznikne kolej. Pro příklad, během jediného závodu MAD, který u nejprestižnější kategorie MX1 trvá 25 minut, projede až 40 jezdců tím stejným místem klidně 16krát, v rychlostech desítek kilometrů za hodinu, s váhou motorky hodně přes sto kilo. A tak se vyjedou koleje hluboké až desítky centimetrů.

Na kolejích poznáš profíka od amatéra

Čím hlubší koleje jsou, tím náročnější je projet je – v kolejích poznáš, jak kvalitní jezdci na trati závodí. Kdo vytrénoval balanc, dokáže projet kolejí rychle a čím rychleji jede, tím větší má v koleji stabilitu.

A kromě balancu je jízda v kolejích nesmírně vyčerpávající. Jezdec musí neustále absorbovat otřesy, balancovat a udržovat motocykl ve správné trajektorii.

Z koleje už není cesty zpět

Jakmile do koleje jezdec najede, už není cesty zpět, musí se jí vydat, protože cesta z koleje, která je třeba i půl metru do hloubky je skoro nemožná. Výběr koleje není žádná Sophiina volba. Pilot si v mžiku sekundy vybere, kterou kolejí to vezme a tou jede, protože moc dlouhé přemýšlení a změny kolejí většinou znamenají pád.

Koleje se liší dle povrchu trati a místa, kde se vyjedou

A teď už něco pro fajnšmekry, kteří motokrosu chtějí rozumět i trochu do hloubky. Koleje se dají dělit různě, ne všude a všechny jsou stejné. Zaprvé se dají rozdělit na koleje měkké a tvrdé. Na tratích s hlinitým povrchem trati jsou koleje tvrdší, drží tu jednu stejnou vyjetou stopu, kterou vyjezdí motorky a kolu už neuhnou, jsou jak beton.

Oproti tomu na písku se koleje mění – doslova transformují v průběhu závodů, protože písečné koleje nejsou pevné. Písek je sypčejší, a tak materiál jednodušeji přesouvá. Ale o tom zase příště, až budeme řešit přípravu trati na závody.

Zadruhé se koleje dělí dle místa, kde se vyjedou. Nejběžnější jsou koleje v zatáčkách, tady jsou i nejvíce žádoucí. Jezdci se do nich mohou zapřít motorkou, když projíždějí → projedou zatáčku rychleji a plynuleji.

Na odrazech na skok se koleje vyjedou poměrně rychle, i když bývají slušná brutalitka. Tím, jak je motorka na odrazu gravitací tlačená do země se vyjíždí poměrně hluboká stopa a jezdcům znesnadňují nájezd do skoku.

Dalším místem, kde se vyjedou koleje, je na dopadu skoku. To už je opravdová specialitka. Už při odrazu musí pilot přemýšlet, kam dopadne, do jaké koleje, aby mohl pokračovat v jízdě plynule a bez pádu.

V neposlední řadě se koleje vyjíždí na rovinkách, kde jezdci chtějí vytáhnout z motorky maximální rychlost, ale současně musí balancovat v kolejích.

A právě poslední závod MAD ve Vranově u Brna slibuje souboj těch nejlepších motokrosových jezdců s extrémně náročnou, nakolejovanou tratí. Přijďte se podívat na velkolepou show těch nejlepších jezdců ve střední Evropě již 29. 3.