Začněme s prostředím

Prach, bláto, kameny – to všechno je součástí každého závodu. Nejenže odcházíte pokrytí špínou od hlavy až k patě, ale vaše technika také dostává pořádně zabrat. Ochranné kryty na objektivy nejsou luxus, ale nutnost. A i tak se občas vracíte domů s drobnými šrámy na vybavení. Většinou je to ale tak, že za každým šrámem je nějaký příběh, na který rád vzpomínám. Na jednu stranu mě mrzí drobné poškození fotoaparátu, ale na druhou stranu si mé “nářadí” buduje svůj příběh.

Čas hraje klíčovou roli

Starty jsou často přesné na minuty, což znamená, že musíte být pořád ve střehu. Jakmile zaváháte, přijdete o klíčový záběr – a v motocrossu se rozhodující momenty dějí během zlomků vteřin.

A pak je tu bezpečnost

Motorky létají vzduchem, kameny kolem vás sviští, a trať občas vypadá jako válečná zóna. Občas se přistihnu, že místo skrz hledáček sleduji okolí, abych se vyhnul nechtěnému „blízkému setkání“. Fotit motocross znamená být nejen fotografem, ale i stratégem, který plánuje každý krok. Musíte znát chování motorek na místním povrchu a už dopředu vědět, kde stát tak, aby se vám i při vyjetí motorky z dráhy nic nestalo.

Závodem to ale nekončí

Když se vrátím domů, začíná druhé kolo – úprava fotek. A ta je naprosto bez nadsázek klidně až pětinásobkem času stráveného na místě. Z každého závodu si přinesu kolem tří tisíc snímků. Ty musím protřídit a vybrat zhruba desetinu, která podle mě má potenciál. Každá fotka pak projde pečlivou úpravou – světlo, barvy, kontrasty. Retuše v tomto odvětví nedělám, protože nechci měnit autenticitu fotografie. Jedině tak můžu přinést lidem obrazy, které přenesou adrenalin a atmosféru závodů i na obrazovku.